Při zkušebních letech letouny UFO nevydávají žádný hluk, a na jejich pohon je využita gravitace, jako vlna, po které se UFO pohybují.
Area 51. Právě takto se jmenuje území velké asi 15 000 km2 v Nevadské poušti nedaleko Las Vegas. Toto území je obklopeno téměř ze všech stran horami a sahá až do zcela neobydlené pouště. Tento kus zdánlivě obyčejné pouště je zvláštní právě tím, že je nejlépe chráněným a nejvíce utajeným územím v USA, možná i na naší planetě. Proč? Protože se tu dějí v "normálním" světě nevídané věci.
Probíhají zde například zkoušky zcela zvláštních letounů, jejichž rychlost převyšuje hranici 16 000 km/h. Prý se tam nyní také vyvíjí letoun "TR 3A" který má dosáhnout rychlosti M8 a který může létat jak v zemské atmosféře, tak i nad ní. Avšak to nejdůležitější, co se v této ovlasti děje, je výzkum havarovaných neidentifikovatelných předmětů, které jistě znáte pod zkratkou UFO. V roce 1989 prozradil Bob Lazar americké televizi a veřejnosti velmi zajímavá fakta. V oblasti "Area 51" se nachází, či nacházeli: dvě osoby z jiné planety! K tomu Area 51 "skladuje": čtyři nepoškozené letouny mimozemské civilizace, dva poškozené po údajném zřícení a tři rozebrané letouny pro výzkumné účely. Při zkušebních letech letouny UFO nevydávají žádný hluk, a na jejich pohon je využita gravitace, jako vlna, po které se UFO pohybují.
Nejmenovaný muž, který strávil v oblasti plné záhad 10 let jen řekl: "Máme tu takové věci, o kterých se nezdá ani Georgovi Lucasovi v Hvězdných válkách". Jiný zaměstnanec řekl:"Máme tu takové věci, které jakoby ani nepocházely z tohoto světa". A další na otázku zda existují UFO odpověděl: "UFO existují - stejně jako mimozemské, tak i vyrobené lidmi" Tato oblast byla oficiálně přiznána až po čtyřiceti letech. V prohlášení o této oblasti se doslova píše: "Area 51 jako území je využíváno k testům technologií a systémů, ke cvičení a operacím, které jsou důležité pro efektivnost obranných sil a bezpečnost státu. Některé operace, které se prováděly dříve nebo se provádějí nyní, jsou nadále tajné a nelze tedy o nich hovořit."
O této záhadné oblasti se zatím nic moc nedozvíme. Můžeme pouze doufat, že se třeba dočkáme a dozvíme se, co se v oné Nevadské pouši doopravdy děje.
Na Aljašce, v národním parku Glacier Bay, bylo až do konce 19. století k vidění krásné město plné zeleně, mnohopatrových domů a krásných katedrál, či mešit. Pokud byste si mysleli, že to bylo takové normální město, které prostě na začátku dvacátého století zaniklo, byly byste vedle. Pravdu byste měli pouze v jednom bodě, a to že zaniklo. Normální město většinou může zaniknout pouze jednou. Město, kterému se říkalo Silent City ovšem zanikalo, a zase se objevovalo tak často, že se tomu divili místní indiáni a nejen oni.
V roce 1887 se jednomu prospektorovi podařilo vyfotit na poslední chvíli toto krásné město, které se pouhý zlomek vteřiny po vyfocení zase vytratilo. O občasném zjevování tohoto města se mohli přesvědčit mnozí turisté či vědci. Vévoda Luigi Amadeo, který vedl v roce 1897 expedici k Mount St. Elias, byl jedním z posledních, kteří viděli město Silent City. Od roku 1901 se totiž neobjevilo.
Byla to snad pověstmi opředená Atlantida, nebo obraz dosud nevystavěné metropole? To už se asi nikdy nedovíme.
Stonehenge se může řadit bezesporu mezi jednu z nejslavnějších staveb světa. Stále však nad touto megalitickou stavbou visí řada otazníků. Něco však vědci vypátrali. Stonehenge spatřil světlo světa kolem roku 3300 před naším letopočtem. Zpočátku ho tvořil kruhový příkop s několika dírami a s jedním kamenem uvnitř. Stonehenge se ale neustále měnil. Kolem roku 2000 př. n. l dostal už konečnou podobu. Nyní však už můžeme vidět pouze větší polovinu. V době, kdy prožívala tato stavba období své největší slávy, tvořily ji dokola postavené pětimetrové pískovcové balvany, na kterých ležely další kameny. Blíže k prostředku byly dva menší kruhy kamenů a uprostřed se nacházel veliký oltář z pískovce.
Zvláštní je, že kameny na své místo putovaly z asi 300 kilometrů vzdálených hor. Aby se dostaly na své místo, museli pravěcí lidé přepravovat tyto balvany po vodě i souši, podle toho, co bylo výhodnější. 
Stonehenge prý tvořilo téměř devadesát bloků kamenného pískovce. Některé bloky vážily až třicet tun.
Nejpravděpodobněji sloužil k astronomickým a náboženským účelům. Protože při letním slunovratu paprsky slunce procházely mezi dvěma kameny přímo na oltář, proto mohl sloužit jako pohřební místo. Jiní vědci se zase domnívají, že účelem Stonehenge je pozorování oblohy. Místní lidé věří, že má zvláštní moc. Proto se zde až do roku 1985 konala při letním slunovratu shromáždění "moderních Keltů", kteří uctívali některé kameny této památky. Od roku 1985 je to však zakázané, aby nedošlo k poškození tohoto místa.
Dzeek 2003